Původní zákon, který by více poškozeným zákazníkům umožňoval po konkrétním subjektu vymáhat i menší částky za vzniklé škody najednou, měl původně začít platit už letos v červnu.
Ministerstvo spravedlnosti ale posunulo termín nabytí účinnosti této právní úpravy až na leden příštího roku. Navíc zpřísnilo i podmínky, na koho a po jakou dobu mají možnost lidé žaloby podávat.
„Návrh zákona byl na konci dubna odeslán na vládu a nyní bude předložen Legislativní radě vlády, následně vládě ke schválení. Po schválení vládou zamíří návrh zákona do Poslanecké sněmovny,“ sdělil Právu mluvčí ministerstva spravedlnosti Michal Pleskot.
Zákon má ustanovit jednotná pravidla pro kolektivní spotřebitelské spory u více poškozených klientů. Zároveň ale zavede i pojistky proti zneužití.
I proto přináší nový návrh změny, které podmínky pro podání hromadné žaloby zpřísňují. Jednou z nich je například to, že se změní okruh institucí, které mohou žalobu podat.
Organizace s pěti lety praxe
Původní návrh počítal s tím, že se na soud může obrátit spotřebitelská organizace s minimálně tříletou působností v tuzemsku. Tato doba se však v nové verzi prodloužila na pět let, aby nevznikaly subjekty, které by se hromadnými žalobami živily z hlediska vydírání konkurence.
„Ministerstvo průmyslu a obchodu vede seznam neziskových organizací podle zákona o ochraně spotřebitele. Tento seznam ztratí po nabytí účinnosti nové úpravy relevanci. Připravovaný zákon totiž zavádí nové, výrazně přísnější podmínky pro zápis na seznam oprávněných osob,“ uvedl mluvčí resortu Pleskot.
Neziskové organizace, které jsou na seznamu dnes, se budou muset znovu přihlásit o zápis a bude u nich nově posouzeno, zda splňují předepsané podmínky.
Další změnou je, že o všech hromadných žalobách napříč celou republikou má rozhodovat pouze Městský soud v Praze. Podle Pleskota je to z důvodu urychlení rozhodování soudu a také menšího výdaje ze státního rozpočtu.
„Očekáváme, že v prvních letech bude hromadných žalob malé množství – kolem jedné až pěti ročně. Přitom hromadné řízení bude procesně, technicky i administrativně náročné. Pokud by k projednání byly příslušné všechny krajské soudy, patrně by se řada z nich s hromadnou žalobou setkala jednou za několik let. Takové řešení by nebylo hospodárné a hrozilo by, že by se negativně podepsalo na rychlosti projednání hromadných žalob,“ podotkl.
Musí se aktivně přihlásit
Stále však platí, že každý klient, který se bude chtít k hromadné žalobě připojit, se musí sám aktivně přihlásit. „Byl zvolen vhodnější přihlašovací režim. V případě odhlašovacího by v žalobách uměle figurovala spousta lidí, kteří ani nemají tušení, že za ně někdo podal žalobu. Přihlašovací režim nevyžaduje velkou aktivitu spotřebitele, aby se účastníkem žaloby stal, musí jen prokázat vůli,“ sdělil redakci již dříve advokát Jaromír Císař.
To se ale nelíbí spotřebitelské organizaci, která by hromadné žaloby mohla podávat – společnosti dTest.
Povinnost zpřístupnit dokumenty zmizí
„Přihlašovacím systémem se ale takovým organizacím zvyšují náklady už v prvotní fázi řízení spočívající ve vyhledávání poškozených osob, zjišťování informací, získávání podkladů a vysvětlování nutnosti registrace,“ podotkla ředitelka společnosti dTest Eduarda Hekšová.
Podle ministerstva se předloha dočkala ještě dalších úprav. „Pokud jde o změny, které byly v zákoně provedeny po meziresortním připomínkovém řízení oproti předchozí verzi, lze zmínit například vypuštění úpravy zpřístupnění dokumentů,“ konstatoval Pleskot.
To by mohlo pozici žalobce oslabit, protože bude mít přístup jen k některým materiálům. Naopak žalovaná strana by měla možnost požadovat předložení přehledu zdrojů finančních prostředků použitých na podporu hromadné žaloby.
O institutu hromadných žalob se v Česku hovoří několik let. Naposledy se téma otevřelo například v souvislosti s kauzou skupiny Bohemia Energy, která v roce 2021 oznámila konec dodávek pro zhruba 900 tisíc odběrných míst. Její zákazníci se pak ocitli v režimu dodavatele poslední instance (DPI), což jim výrazně zdražilo účty za energie.
Pokud by se zákon v českém prostředí ujal, mohl by se ze spotřebitelských sporů rozšířit i na pracovněprávní vztahy, například v případech diskriminace na pracovištích.
„Až se časem tento status ustálí a lidé uvidí, jak v praxi funguje a co to znamená, mohou se do něj zavést i neobchodní diskriminace. Já bych to ale najednou nedělal,“ uzavřel Císař.
„Pokud by je řešily krajské soudy, patrně by se řada z nich s nimi setkala jednou za několik let.“ Michal Pleskot, mluvčí ministerstva spravedlnosti.