Pojišťovny z České asociace pojišťoven nedávno představily několik samoregulačních opatření, včetně tzv. ukazatele SUN. Vyřeší toto opatření současné problémy?
Pojišťovny z České asociace pojišťoven (ČAP) zavádějí samoregulační opatření a slibují spotřebitelům vyšší transparentnost a srozumitelnost produktových informací při prodeji životního pojištění. Pokud jde ale o informace o poplatcích, zůstávají pojišťovny i nadále netransparentní. Také o investiční strategii se toho asi mnoho nedozvíme. Opatření, která mají vstoupit v platnost 1.1.2015, tak ochrání spíše pojiš-ťovny a jejich zástupce, nežli spotřebitele. Podaří se jim obhájit status quo a zabránit účinné regulaci ze strany státu?
Zatímco investování do podílových fondů nebo ETF již dávno podléhá přís-ným pravidlům, která nutí správce investi-ce a obchodníky na finančním trhu k transparentnímu informování ohledně veškerých poplatků a investiční strategie, stále existuje „obchvat“ kolem Zákona o podnikání na kapitálovém trhu (ZPKT), který se nazývá investiční životní pojiště-ní.
Tedy, pokud dnes pojišťovna nebo její zástupci (často tvořící pyramidové struktu-ry) prodávají nějaký fond a současně s tím nabízí ve svém produktovém balíčku (zvaném investiční životní pojištění) mož-nost sjednání pojistné ochrany, najednou se na ně pravidla podnikání na kapitálo-vém trhu nevztahují. Tuto tzv. regulatorní arbitráž se již v roce 2007 rozhodlo řešit Ministerstvo financí, konkrétně odbor Retailové finanční služby – ochrana spo-třebitele na finančním trhu, kde byla ná-sledně založena Pracovní skupina k distri-buci na finančním trhu.
Řešení se však nehledá, jak by možná někdo čekal, ve sjednocení pravidel for-mou rozšíření působnosti ZPKT (který již potřebná pravidla obsahuje) na investiční produkty spravované pojišťovnami, aby byly konečně trhu nastaveny rovné legisla-tivní podmínky.
Dvojí pravidla pro různé subjekty po-skytující stejnou službu mají být zachová-na, ovšem alespoň o něco by se mohla pojišťovácká branže stát férovější. Od roku 2009 až dosud proto jedná s Minis-terstvem financí ČR Pracovní skupina k distribuci na finančním trhu, složená ze zástupců dotčených subjektů (pojišťoven a jejich zástupců) o tom, jak by měl vypadat zákon 38/2004, regulující zprostředkování pojistných – ale také k nim „přibalených“ investičních produktů. Co by měl tento zákon řešit a co chtějí nyní autoregulací zachovat pojišťovny?
PROBLÉM Č. 1 – DOBŘE UTAJENÉ POPLATKY
Poplatky ve smlouvách investičního život-ního pojištění nebývají obvykle napsány ve formuláři smlouvy, který klient podepi-suje, ale v materiálech, na které se zde odkazuje a které by zprostředkovatel měl klientovi při podpisu předat. Tedy ve Vše-obecných pojistných podmínkách, popř. Zvláštních nebo Speciálních pojistných podmínkách, v Sazebnících apod. V hor-ším případě dokonce pouze v interních materiálech pojišťovny, které zákazník nezíská ani po podpisu smlouvy.
I když tyto materiály, čítající i stovky stran drobným písmem, klient dostane a nastuduje si je, není z nich příliš moudrý. Poplatky jsou zde definovány spotřebiteli nesrozumitelnými způsoby: každoročními srážkami z počátečních jednotek, které se za část pojistného nebo za celé pojistné po nějakou dobu nakupují, alokačními pro-centy – které si lze vykládat jednou jako procento umísťované do fondu a jindy naopak jako procento, které se použije na poplatky. Jindy je zase nepopulární slovo „poplatky“ nahrazeno příjemnějším slo-vem „variabilní složky pojištění“.
Dalo by se čekat, že v souladu s nedáv-ným rozhodnutím Ústavního soudu a Spo-třebitelským zákonem, zákon pojišťovnám přikáže: sdělujte klientům informace o poplatcích srozumitelně a viditelně na dokumentu, který zaručeně uvidí. Takové ustanovení by patřilo nejlépe do Zákona o pojistné smlouvě, respektive do ustanove-ní Občanského zákoníku, která tento zá-kon nahradila. Tam ale se nic podobného bohužel neobjevilo.
O netransparentnosti smluv se totiž příliš nemluví. Místo toho se v poslední době terčem útoku stali „obchodní zástupci“ pojišťoven, které má lépe regulovat právě novela zákona 38/2004, jež (vzhledem k tomu, že poplatky v pojiš-ťovně nadále zůstanou nesrozumitel-né) počítá s nějakým ukazatelem cel-kové nákladovosti. Jeho cílem by mělo být přeložit nesrozumitelně formulo-vané poplatky z pojistné smlouvy do srozumitelné informace. O jaký ukaza-tel se bude jednat, zákon neříká. Mají to řešit prováděcí předpisy ČNB.
CHYTRÝ TAH ČAP
Po vzoru Německa a Maďarska, kde nedávno zavedená regulace pojistného trhu přišla společně s autoregulací pojišťoven, přispěchaly české pojiš-ťovny s opatřeními na obranu spotře-bitele. Jejich jádrem jsou právě infor-mace, které má zprostředkovatel pře-dat svým klientům – a především sou-hrnný ukazatel nákladovosti. Tomu pojišťovny daly optimistickou zkratku SUN (slunce). Tento „ukazatel“ vyja-dřuje rozpad pojistného, zaplaceného za dobu trvání smlouvy, mezi poplat-ky, rizikovou (pojistnou) složku a investované pojistné. Ve skutečnosti se tedy jedná o ukazatele tři a uvádí se např. takto: 10 %/35 %/55 %. V info-listech pojišťoven by měly být znázor-něny v koláčovém grafu (viz graf 1).
Ukazatel bere v úvahu veškeré po-platky s jednou výjimkou: nezapočítá-vá poplatky hrazené procentem z celé-ho objemu investice pod správou – tzv. správcovské poplatky.
POCHOPÍ SPOTŘEBITEL LÉPE?
Odhlédněme od toho, že ani novela zákona o zprostředkovatelích, ani sa-moregulace ČAP neřeší skutečný pro-blém, jímž jsou netransparentní pojist-né smlouvy a přijměme předpoklad, ze kterého vychází zákonodárce i pojiš-ťovny – že totiž smlouvy mohou zů-stat netransparentní, ale je třeba je spotřebiteli vysvětlit speciálním zjed-nodušujícím materiálem.
Zabrání infolisty ČAP klamání drobných investorů pojišťovnami a jejich zástupci? Porozumí spotřebitel trojjedinému ukazateli SUN – a poro-zumí mu lépe nežli v Evropě využíva-nému Reduction in Yield (u nás zave-denému jako aTANK)? Jaké jsou výhody a nevýhody těchto ukazatelů, ukazuje tabulka 1.
KLAMÁNÍ UKAZATELI
Každý ukazatel s sebou nese riziko špat-né interpretace a každé zjednodušení je provázeno ztrátou některých informací. Nejinak je tomu i u obou ukazatelů. Jak je možné klamat jimi spotřebitele
Někteří z pojišťovacích zprostředko-vatelů využívajících při komunikaci s klientem ukazatel TANK jej s oblibou zcela mylně interpretovali jako ukazatel celkové kvality produktu. Tak to sa-mozřejmě není. TANK nezohledňuje cenu a kvalitu pojistného krytí ani kvalitu fondů. Dobrého umístění v žebříčku lze dosáhnout zařazením velmi levných fondů/ETF, ale při pro-deji doporučit klientovi jiné a drahé fondy. Mohlo by také dojít k domněn-ce, že aTANK/RiY pouze snižují vý-nos – ve skutečnosti mohou způsobo-vat také ztrátu. Pokud není aTANK ilustrován grafem, který formou backtestu nebo modelového zhodnocení srovná výkonnost fondu (po započtení všech poplatků včetně poplatků za předčasný výběr) s výkonností indexu, spotřebitel si neuvědomí, že většinu poplatků zaplatí v prvních letech a že tedy bude trvat delší dobu, nežli výnosy z cenných papírů pokryjí zaplacené poplatky.
Také ukazatel SUN ale nabízí prostor pro dezinterpretaci a klamání. Především, spotřebitel může získat mylný dojem, že procento, vyjadřující poplatky, se mu bude postupně strhávat ze zasílaných investic. Tomu by měl teoreticky zabránit graf s vývojem odbytného. Ten ale – stejně jako SUN – nebude reflektovat poplatky zaplacené procentem z objemu pod správou. Pokud se tedy pojišťovně podaří větší část poplatků strhávat touto formou, může být ukazatel SUN velmi nízký, třeba i nulový. Riziko interpretace koláčového grafu s ukazatelem SUN jako ukazatele celkové kvality je zvýšeno skutečností, že vyjadřuje také procento pojistného spotřebovaného na rizikové pojištění. Výše pojistného ale závisí na pojistné částce, což opět ukazatel nijak nereflektuje.
PROBLÉM Č. 2 – KDO VÍ, CO SE DĚJE S JEHO PENĚZI?
Problémem, který pojišťovny vůbec neřeší a zákon 38/2004 pouze okrajově, je transparentnost fondů distribuovaných v životním pojištění. A to nejen transparentnost poplatková, kterou chce ČAP odbýt umístěním tabulky s hodnotami TER někam na stránky pojišťoven (ze zkušeností víme, že najít na webu pojišťovny podobné informace nebývá snadné). Naše testy ukazují, že problémem je také např. informování o investiční strategii, složení portfolia, výkonnosti za poslední období apod. Tento problém by byl odstraněn, kdyby místo vyvíjení zvláštních pravidel hry pro různé účastníky trhu byla aplikována stejná pravidla pro všechny, tedy pro fondy v IŽP jako i OPF. Od takového řešení se ale dnes podmínky, jak se zdá, stále více vzdalují. Pro pojišťovny zkrátka platí jiná pravidla hry a to nejlépe ta, která si samy napíší. Nezbývá než doufat, že regulátor trhu nedá pojišťovnám volnou ruku a bude pravidla pro sepisování smluv s drobnými investory a spotřebiteli dále sjednocovat a přibližovat legislativě zemí s vyspělým finaím trhem, jakými jsou Spojené království Velké Británie a Irska nebo Holandsko.
Autor: Vít Kalvoda, spoluautor ukazatele TANK, FONDSHOP.cz – 6. LISTOPAD 2014
Zdroj: https://fondshop.cz/
Tag : Životní pojištění