Finanční arbitr: Pojistná smlouva bez krytí rizika je neplatná !

Životní pojištění bývá využíváno k investicím z nejrůznějších důvodů. Tím hlavním je rychlá a snadná provize pro finančního zprostředkovatele. Není ale jediný. Prostřednictvím pojistné smlouvy lze např. obejít často zdlouhavé dědické řízení. I tak by měla ale obsahovat alespoň nějaké pojistné krytí, aby se mohla nazývat pojištěním.

U „investičních“ pojistek bývá pojistná částka pro rizika minimalizována na řád nízkých desetitisíců korun. V případě smrti pojištěného pojistné plnění moc nevyřeší, ale také mnoho nestojí v průběhu pojištění. U některých pojistek ale pojistné krytí chybělo zcela. A to se nelíbilo Finančnímu arbitrovi.

 

Spor o neplatnost smlouvy

Spotřebitel se obrátil na Finančního arbitra a domáhal se určení neplatnosti pojistné smlouvy investičního životního pojištění Kumulativ Life od AXA životní pojišťovny. Spolu s neplatností žádal o vrácení zaplaceného pojistného ve výši 2,4 mil. Kč.

Podle názoru spotřebitele se nejednalo o pojistnou smlouvu, „protože neobsahuje základní náležitosti pojistné smlouvy, zejména pojistnou částku a Instituce nepřevzala ani na okamžik pojistné riziko“.

Smlouva byla uzavřena na doporučení pojišťovacího zprostředkovatele v roce 2012 na dobu 10 let a měsíční pojistnou částku 40 tis. Kč. Klient navíc zaplatil první zvýšené pojistné ve výši 1 mil. Kč. Celkem do podání návrhu k Finančnímu arbitrovi zaplatil 2,4 mil. Kč.

Důvodem pro zrušení pojištění od počátku podle navrhovatele je, že pojišťovna v žádném okamžiku nepřebrala žádné pojistné riziko. „Navrhovatel argumentuje, že pojistná částka, kterou se Instituce zavázala pro případ pojistné události (smrti) vyplatit, je tvořena výhradně „naspořenými“ prostředky Navrhovatele, snížená o náklady pojištění a upravená v závislosti na výsledku investování těchto prostředků,“ uvádí nález Finančního arbitra.

Zároveň pojištěný neměl pojistný zájem. A bez pojistného zájmu nelze uzavřít pojistnou smlouvu. Navíc bez krytí rizika se jedná de facto i poskytování investiční služby – a na tu pojišťovna nemá patřičná oprávnění.

Finanční zprostředkovatel nejednal v zájmu klienta

Spotřebitel si u Finančního arbitra stěžoval též na finančního zprostředkovatele. Ten klienta „neinformoval pravdivě o všech podmínkách a vlastnostech uzavírané smlouvy, neseznámil ho s poplatkovou strukturou, ani ho neinformoval o tom, jaký bude mít dopad omezení či zrušení plateb na stávajících smlouvách“.

Navíc finanční zprostředkovatel nejednal na základě potřeb klienta, čímž „fakticky realizoval tzv. mis-selling, protože upřednostnil svůj zájem v podobě provize“.

I z důvodu vyšší provize (a vyšších poplatků na úkor klienta) finanční zprostředkovatel ani pojišťovna neupozornili klienta na možnost investic prostřednictvím mimořádného pojistného. To je přitom poplatkově jedinou rozumnou formou investic přes životní pojištění.

Pojišťovna: O pojištění se jedná

Pojišťovna na rozdíl od klienta trvala na tom, že se o pojistnou smlouvu jedná a že nenabízela žádnou investiční službu. Podle pojišťovny „pojistnou částku 0 Kč stanovil Navrhovatel, a to vzhledem k potřebě zajištění zdrojů v penzi, investování a maximalizace výplaty při dožití“.

Životní pojišťovny často odůvodňovaly investiční (a kapitálové) životní pojištění jako pojištění pro případ dožití. Jako takové je konkurentem a substitutem penzijním fondům – a pojišťovny prosadili stejný přístup k daňovým úlevám pro rezervotvorná pojištění, jaké mělo penzijní připojištění a dnes má doplňkové penzijní spoření.

Pojištěný navíc mohl kdykoli zažádat o změnu pojistné částky a pojistné krytí navýšit. Krom toho pojistným zájmem bylo uchování majetku do budoucnosti. Svůj pojistný zájem a vůli klient potvrdil na smlouvě vlastnoručním podpisem.

Pojištěný též získal modelový příklad vývoje pojistného, kde klient mohl vidět i vývoj výše odkupného.

I pokud by došlo k bezdůvodnému obohacení, argumentovala pojišťovna, byl by nárok promlčen. Podle občanského zákoníku „právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil“.

Finanční arbitr: Investiční složka nestačí

Finanční arbitr ve svém nálezu dospěl k závěru, že budoucí plnění ze smlouvy v případě pojistné události nemusí být dáno pouze fixní částkou, ale může být vyjádřeno i určitým výpočtem. U životního pojištění se jedná o obnosové pojištění, kde výše pojistného plnění není závislá na výše škody, ale na sjednaném obnosu.

„Tak či onak, za sjednání obnosu, resp. konkrétní částky, nelze považovat nulu, u které zcela chybí ekonomický důvod uzavření pojištění (přenesení pojistného rizika) a rovněž pojistný zájem,“ uvádí Finanční arbitr.

Nestačí přitom odkaz na hodnotu podílového účtu: „Co do určení pojistné částky pouze odkazem na předem neznámou hodnotu podílového účtu, i takové určení může naplnit účel pojištění, avšak za podmínky, že pojistné plnění není zcela závislé na neurčitých a předem nepředvídatelných okolnostech, které nemůže ovlivnit ani pojistník ani pojistitel.“

„Investiční složka, kde absentuje jakákoliv garance zhodnocení, nemůže sama o sobě plnit funkci životního pojištění,“ uzavírá Finanční arbitr. A bez složky pojištění není naplněn účel pojištění. „Investiční životní pojištění, které by obsahovalo pojistnou složku jen formálně (například názvem, konstrukcí smlouvy), avšak nikoli fakticky, nelze chápat jako pojištění, jednalo by se o finanční produkt sloužící ryze k investování,“ konstatuje Finanční arbitr.

„Čistě“ investiční pojistné smlouvy mají zpravidla minimalizované krytí rizika smrti na částku 10 000 Kč a ostatní rizika jsou vyjmuta. Jedná se pouze o „formální pojistnou složku“? V případě smrti pojištěného uhradí (alespoň částečně) náklady pohřbu…

 

Finanční arbitr: Smlouvu jen na investici nemohu prohlásit za platnou

Finanční arbitr v nálezu diskutoval i možnost prohlášení smlouvy za platnou, přestože se nejedná o pojistnou smlouvu. V takovém případě by byla pojistná smlouva pouze simulovanou, ve skutečnosti by se ale jednalo o smlouvu investiční. To by ale odporovalo zákonu o podnikání na kapitálovém trhu.

„Finanční arbitr by proto takovou smlouvu nemohl prohlásit za platnou, i kdyby smluvní strany prokázaly, že uzavření takové smlouvy přesně s takovými parametry bylo jejich skutečnou vůlí, neboť by pro takový postup nenašel v českém právním řádu a ustálené judikatuře obecných soudů oporu,“ zamítl Finanční arbitr tuto možnost.

 

Chybí pojistný zájem

Ve smlouvě chybí zcela pojistný zájem. „Úmyslem Navrhovatele a Instituce bylo uzavřít smlouvu, ve které k přenesení a přebrání pojistného rizika nedojde, jejím významem měla být pouze investice, zhodnocení peněžních prostředků. V Pojistné smlouvě tak chybí pojistný zájem Navrhovatele od počátku, a to bez ohledu na to, zda si Navrhovatel jako průměrný spotřebitel mohl v tu chvíli uvědomit, že prostřednictvím Pojistné smlouvy by měl uspokojit pojistný, a nikoli investiční, zájem,“ uvádí Finanční arbitr.

Pojišťovna nepřebrala žádné pojistné riziko. „Instituce v postavení odborníka, která má licenci k poskytování pojištění a která je povinna tuto činnost vykonávat s odbornou péčí, neměla s Navrhovatelem Pojistnou smlouvu uzavřít,“ hodnotí Finanční arbitr. Odmítl i argument, že klient může kdykoli navýšit pojistné krytí. Rozhodující je podle něj stav v době uzavření smlouvy.

 

Finanční arbitr: Pojistná smlouva je neplatná

„Finanční arbitr uzavírá, že Pojistná smlouva je absolutně neplatná,“ stojí v nálezu Finančního arbitra se zdůvodněním, že pojišťovna nepřebrala žádné riziko a klient nenaplnil pojistný zájem. „Oba tyto faktory představují esenciální prvky pojistného vztahu,“ tvrdí Finanční arbitr.

Protože je pojistná smlouva dle Finančního arbitra neplatná, má pojišťovna vrátit vše, co od klienta podle ní dostala – tedy celých 2,4 mil. Kč.

Promlčecí lhůta u nároků z bezdůvodného obohacení je 2 roky od okamžiku, kdy se poškozený dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se bezdůvodně obohatil. Navrhovatel podepsal plnou moc právnímu zástupci krátce před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi, a tudíž tato lhůta neuplynula.

Je ale ještě objektivní lhůt 3 roky od vzniku bezdůvodného obohacení. Protože první platbu klient zaslal 13. 9. 2012 a návrh k Finančnímu arbitrovi byl podán 11. 9. 2015, neuplynula ani tato lhůta a pojišťovna má zaplatit celou částku.

 

Celková částka je nižší

Finanční arbitr se vypořádal následně i s námitkami. V rámci nich klient doložil, že od pojišťovny dostal částečný odkup v hodnotě 1 520 977 Kč. Nárokoval tak bezdůvodné obohacení ve výši 879 023 Kč, ovšem plus příslušenství ve výši 8,05 % ročně ode dne 17. 5. 2016 do zaplacení. Nižší částka se projevila i na sankci hrazené Finančnímu arbitrovi, která klesla z 240 tis. Kč na 87 902,30 Kč.

 

Námitky AXA životní pojišťovny proti nálezu

AXA životní pojišťovna s výsledkem nálezu Finančního arbitra nesouhlasí. A zaslala mu proto celou řadu výtek.

Finanční arbitr si podle pojišťovny protiřečí. Na jedné straně mu případ náleží do pravomoci, protože se jedná o smlouvu o investičním životním pojištění, na druhé straně ovšem dochází k závěru, že se fakticky o životní pojištění nejedná.

Zneplatnění smluvního vztahu od počátku je krajním řešením. Navíc pokud Finanční arbitr trval na tom, že se jedná o neplatnou pojistnou smlouvu, ale zároveň že se jedná o „maskovanou“ investiční smlouvu, měl by ji posuzovat jako platnou investiční smlouvu. A na jejím uzavření měly obě strany zájem.

 

Podle pojišťovny navíc není pojistný zájem nezbytnou součástí pojistné smlouvy – a může i zcela chybět. Zákon to neomezuje. Navíc pojistný zájem dle pojišťovny ve smlouvě nechybí. Obmyšlená osoba by obdržela naspořené prostředky.

 

Klient měl podle pojišťovny veškeré informace o průběhu pojištění i o odkupném. Promlčení v subjektivní lhůtě 2 roky tak mělo probíhat od každého zaplaceného pojistného – a většina uhrazených částek tak má být již dávno promlčená.

 

Navíc tím, že klient požádal o výplatu odkupného, potvrzuje, že smlouvu považuje za platnou, neboť jedná v souladu s ní.

 

Příběh nekončí

Námitky pojišťovny Finanční arbitr neuznal. Má pravomoc rozhodovat spory mezi pojištěným a pojistitelem, a to bez ohledu na to, že finální smlouvu za pojištění nepovažuje. Trvá též na potřebě pojistného zájmu k uzavření pojistky.

„S námitkou Instituce, že pojistný zájem lze spatřovat v daňové uznatelnosti, možnosti určení konkrétní osoby, které bude pojistné plnění v případě smrti vyplaceno bez povolání v dědickém řízení nebo ve vázanosti výplaty pojistného plnění se vznikem pojistné události v nijak garantované výši, není možné souhlasit,“ uvádí Finanční arbitr. A odmítl i další námitky pojišťovny.

S rozhodnutím Finančního arbitra pojišťovna nesouhlasí a stojí si za svým, že se o pojistnou smlouvu jedná a že je platná. Podala proto žalobu k soudu, který celý případ posoudí a vyhodnotí znovu. „Smlouvy byly uzavřené v souladu se zákonem. S nálezem finančního arbitra nesouhlasíme a už jsme požádali soud o jeho přezkoumání. Do rozhodnutí soudu jsou proto jakékoliv zobecňující závěry předčasné a spekulativní,“ uvedl k našemu dotazu Jiří Cívka, tiskový mluvčí AXA životní pojišťovny.